Zuzana – klientka

Jmenuji se Zuzana a je mi 44 let a do Českých Budějovic jsem se přistěhovala za přítelem, kterého jsem poznala přes internetovou seznamku. Všechno vypadalo krásně a jednoduše, můj přítel mi sliboval, že se u něj budu mít dobře, a i když jsme se pořádně neznali, věřila jsem mu každé slovo.

Velice brzy po přestěhování jsem však zjistila, že neříká úplně pravdu a zároveň je velmi majetnický. Protože si nepřál, abych chodila do práce a byla jen s ním, nikam jsem nechodila a nikoho v novém městě ani nepoznala. Přítel byl invalidní důchodce a mě měl jako pečovatelku, což ostatně byla moje předchozí profese. Být jen doma a sloužit mu, mi začalo vadit, začali jsme se hádat a přestali jsme si rozumět. Ale já neměla kam jít, neměla jsem práci, měla jsem dluhy a byla ve městě, kde jsem nikoho neznala. Jednoho dne jsem se vydala na úřad práce, kde jsem se chtěla evidovat a vzala si letáček Mezi proudy, který sliboval pomoc s nalezením práce, bydlení, řešením dluhů a se vším ostatním. Dlouho jsem přemýšlela, jestli jim mám zavolat, ale čím déle jsem to odkládala, tím více se přiostřovala situace s přítelem. Nakonec jsem cítila, že už nevím, kam dál a tak jsem se rozhodla zavolat a domluvila si se sociální pracovnicí schůzku. Při cestě na schůzku jsem byla nervózní a styděla jsem se sama před sebou, že jsem nechala věci zajít tak daleko, aniž bych je řešila v době, kdy jsem měla. Vůbec jsem nečekala, že hned během první schůzky ze mě nervozita a stud tak rychle spadnou. Cítila jsem, že s pracovnicí mohu mluvit nejen o tom, co se mi v životě pokazilo a s čím potřebuji pomoci, ale také o pocitech, které to provází. Domluvily jsme se na spolupráci a tím se začala celá moje situace zlepšovat. S mojí sociální pracovnicí jsem se naučila vyhledávat nabídky práce, zavolat si na inzerát a napsat si životopis. Obešla jsem dvě výběrová řízení a začala jsem pracovat jako pečovatelka v domově důchodců, kde mi nabídli i bydlení, což byla v mé situaci opravdu neskutečně velká věc, která mi pomohla odejít z nefunkčního vztahu. Cítila jsem, že nyní již všechno zvládnu. Ale v hlavě mi pořád lítala myšlenka na moje dluhy. Protože jsem v předchozích asi 10 měsících nikde nepracovala, ani si neplatila zdravotní pojištění, vzniknul mi dluh na pojišťovně, kam mě sociální pracovnice doprovodila a pomohla domluvit splátkový kalendář, abych neměla další exekuci. Exekucí jsem měla 6 a vznikly všechny mou neuvážlivostí a taky zamilovaností, kdy jsem v předchozích vztazích chtěla partnerům dělat radost a na dárky pro ně si půjčovala peníze od banky. Pak už jsem ale na splátky neměla peníze a z půjček se staly dluhy a z dluhů exekuce. Sociální pracovnice mi navrhla, že bych si mohla zkusit podat návrh na oddlužení, s čímž mi mohou pomoci v občanské poradně, kde řeší dluhy. S tímto nápadem jsem souhlasila a sociální pracovnice mi v dluhové poradně domluvila schůzku, kam mě také doprovodila. Během schůzek v poradně jsem se dozvěděla, co je oddlužení, co pro něj musím udělat a po 4 měsících shánění podkladů a schůzek v poradně, mi soud oddlužení povolil. To byla další velká věc, která zlepšila kvalitu mého života, neuvěřitelně se mi ulevilo. Doslova mi spadl obrovský kámen ze srdce, že dluhy již nebudou narůstat a já se jich během 5 let všech zbavím.

Když se mě dnes někdo zeptá, jak se mám, ráda řeknu, že moc dobře a to také díky Mezi proudům!